Veslování
Jakmile člověk naučil se stavěti plavidla vorovitá neb vyhloubal kmen tvaru člunů, přesvědčil se brzo, že ve hlubší vodě, kde odstrkovati sochorem není možno, stačí poháněti loď pohybem dřevěné páky, která čím širší na svém konci do vody sahajícím, tím mocněji pohání plavidlo. I při moderním veslování zachovaly se různé způsoby veslování do dnešního dne. Eskymáci, Aleuti, Čukčové, Kamčadalové, Indiáni atd. veslují ve svých rybářských a loveckých člunech (kajaky, kanoe atd.) čelem vpřed o jednom neb o dvou i více mužích vesly o jedné lopatce neb i dvou lopatkách (angl. paddle, veslo dvojité). Dějiny veslařství jsou zajisté stejně staré jako lidstvo a v nejstarších pověstech jest loď a veslování uváděno jako věc obyčejná známá a nutná. Za Karla IV. máme již říční a dopravní řád pro lodi veslované z Čes. Budějovic až do Prahy. V dobách novějších byly do Čech dopraveny lodi sloužící zábavě i tělocviku a někteří mistři veslaři pak vítězně uhájili čest českých barev v turnajích veslových i v daleké cizině.
( Zdroj : Ottův slovník naučný )
